Andorra '98

Autor: Adam Chvaja
Andorra '98 aneb Co lze zažít na stopu

O měsíční cestě stopem přes Rakousko, Švýcarsko a Francii na Azurové pobřeží a do Andorry v Pyrenejích a o neuvěřitelných individuích, které jsme na ní potkali...

Předmluva

Zase na cestě. Celý rok jsem se na to těšil. Nevím, čím to je, ale mám už zkrátka takové sklony. Jakmile se blíží léto, mám neodolatelné puzení někam vyrazit, někam pryč, kamkoliv. A čím dál tím lépe. Cítím strašnou touhu poznávat cizí kraje, cizí lidi, pohybovat se v neznámém prostředí. A zároveň od těchto cest očekávám to, co mi celý zbytek roku tak trochu chybí: svobodu dělat si co se mi v kterémkoliv okamžiku zlíbí, jít kam chci nebo naopak nejít nikam a jen tak si ležet a koukat se na nebe, zkrátka být na nějakou dobu absolutně svobodný bez jakýchkoli závazků a povinností.

To, že jsem si letos vybral za cíl cesty zrovna Andorru, malinkatý státeček na hranici Francie a Španělska, uprostřed divokých Pyrenejí, má hned několik příčin: jednak jméno Andorra zní pro Čechy značně exoticky, lidé často ani nevědí, kde se tento státeček nachází. Vypadá tedy celkem zajímavě, když řeknu, že jedu do Andorry. Hlavně se ale tato země nachází v té části Evropy, ve které jsem ještě nikdy nebyl a kam jsem stejně jet chtěl - to sice na jihu. Měl jsem to štěstí již navštívit jak západní, tak severní (a střední) část Evropy, avšak jižní (popřípadě východní, ale to až později), dosud nikoliv. Chtěl jsem tedy původně navštívit jižní Francii s jejím Azurovým pobřežím, popřípadě Španělsko, a Andorra se mi zkrátka při zkoumání atlasu objevila zčistajasna před očima, nacházela se přibližně na původně zamýšlené trase, tak jsem si řekl proč ne, pojedu tam. Jak jsem si usmyslel, tak jsem také udělal, a díky tomu vzniklo následující dílo.